Za časů hokynářů a laciných Jakubů 1

Dovedete si představit svět bez obchodních domů či supermarketů? Asi ne. Přesto tomu není tak dávno, kdy se muselo zvlášť pro mouku k hokynáři a pro látky k pláteníkovi.

Na začátku 20. století v měšťanských rodinách běžné věci pořizoval a zařizoval zásadně personál. Služky nebo kuchařky chodily s košíkem k hokynáři a nakupovaly na knížku, což byl takový zvláštní úvěrový systém. Panstvo nechtělo služebným dávat hotovost, a ty proto měly malé sešitky, kam obchodníci zapisovali, kolik jim ta která rodina dluží. Pán domu pak jednou za čas pohledávku uhradil. Myslíte si, že to nebylo pro obchod výhodné? Inu, tak to tehdy chodilo. Nenakupovalo se ve velkém a brát »na dluh« byl tehdy běžný způsob. Nicméně se občas z dobové literatury dozvíme, jak si prodejci stěžují, že je těžké vymoci peníze na dlužnících a že dobrého zákazníka aby pohledal.

Nakupování bylo tehdy zajímavou stránkou veřejného života. Vše probíhalo v malých krámcích, na vyhlášených trzích v atraktivních lokalitách. Nikam se nespěchalo, a tak byl hokynář či tržnice zároveň místem veselé konverzace a spolehlivou informační službou. Prodavači měli vždy dokonalý přehled o událostech ve městě. Bohaté paničky si pak schválně dávaly v určitou denní dobu dostaveníčko v lepších krámech u svých dvorních dodavatelů a probraly tam, co se kde šustlo. Dobrý kupec individuálně obsluhoval každého zákazníka sám. Měl dost času, protože nákupy neprobíhaly ve velkém a úslužnost byla jeho hlavní devízou.

Konkurencí kamenných obchodů byli takzvaní »laciní Jakubové« - podomní obchodníčci, kteří chodili k zákazníkům domů a nabízeli jim své zboží, často i s předváděcí akcí přímo v bytě. Seriózním podnikatelům byli trnem v oku. Často šlo o podvodníčky. Co kde bylo k mání? V koloniálu bylo k dostání exotické zboží z britských a francouzských kolonií: káva, banány, pomeranče a citrony. Tyto obchody voněly dálkami a exotickým kořením. Přesně takový krám měl i tatínek Péti Bajzy z Poláčkova románu »Bylo nás pět«. U hokynáře, staročesky »frangnáře«, jste koupili veškeré potraviny, drogistické zboží a věci každodenní spotřeby od lopaty po hřebíky. Dnes bychom řekli »smíšené zboží«. Tento pojem nám ale přineslo až znárodnění... Soukromé obchody se ze dne na den změnily na síť maloobchodních prodejen. Vznikala spotřebitelská družstva jako Jednota, Včela nebo Budoucnost (pozn. AČTO: spotřební družstva mají hlubokou tradici již v 19. století a komunistický režim po roce 1948 si družstva přivlastnil stejně jako samostatná hokynářství). Nic už nebylo jako dřív. Všechno patřilo všem, a podle toho to vypadalo. Po roce 1989 jsme horko těžko navazovali na dávné kupecké tradice.

Převzato z časopisu Retro 10/2017, s. 30. Článek pod názvem Milujeme obchod.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

V pořádku