"Všichni se musíme neustále vzdělávat," říká Else Groen, generální ředitelka Independent Retail Europe:

Else Groen řídí sdružení Independent Retail Europe (IRE), které od roku 1963 zastupuje skupiny nezávislých maloobchodníků v potravinářském i nepotravinářském segmentu v celé Evropě. Se svým týmem se snaží především o to, aby byl dopad legislativy na jednotlivé obchodní modely členů a malých a středních obchodníků co nejférovější a v pomyslném „boji Davida s Goliášem“ vytvářel co nejtransparentnější rámec pro srovnatelné konkurenční šance.

Členy sdružení IRE jsou skupiny nezávislých maloobchodníků, sdružení zastupující skupiny těchto maloobchodníků a místní maloobchodníci. Od roku 2016 je součástí sdružení také Asociace českého tradičního obchodu (AČTO), která na evropskou platformu přináší české zkušenosti. Původní název organizace byl UGAL (Union of Groups of Food Retailers of Europe). Dnes IRE pokrývá prakticky všechna maloobchodní odvětví v Evropě.

Když mluvíme o nezávislém maloobchodu, jak ho ve vašem pojetí vnímáte?

Nezávislí maloobchodníci jsou především rodinné podniky, 99 procent členů našeho sdružení má pouze jednu prodejnu. Pak jsou ti, kteří mají dvě nebo tři, možná až deset prodejen, ale těch je opravdu málo. Považujeme za velmi důležité hájit tento obchodní model malých a středních nezávislých, obvykle rodinných podniků, protože dopad legislativy na různé obchodní modely se velmi liší.

Co tím přesně myslíte?

Stávající legislativa říká, že maloobchodníci mají určité povinnosti, a pokud jste integrovaná skupina, pak se tato povinnost vztahuje na celou skupinu, včetně všech prodejen, protože se jedná o jeden podnik. Pro malé maloobchodníky to v praxi znamená, že každý z nich, tedy každá prodejna, musí dodržovat právní předpisy samostatně, protože každá prodejna je z právního hlediska podnikem. To je nepoměrně obtížnější. Pokud je například jedním z cílů EU, že maloobchodník musí mít deset procent výrobků na regálech z recyklovaných plastů nebo musí opětovně sbírat například 40 procent všech obalů, pak každý malý jednotlivec musí tyto cíle plnit individuálně.

V České republice dělíme maloobchodníky na tradiční nezávislý trh a moderní trh. Mezi členy IRE však patří například i maloobchodníci, které my považujeme za „moderní“. Jak je to tedy u vás?

V rámci Evropy je to různé. V zemích střední Evropy zastupujeme družstevní modely maloobchodníků, ale také sdružení lokálních maloobchodníků, a to bez ohledu na obchodní modely, protože skupiny nezávislých maloobchodníků nejsou v těchto zemích příliš známé. Někteří naši členové začali v těchto zemích spolupracovat s nezávislými maloobchodníky. Například Intermarché v Polsku a SPAR v Maďarsku. Naše sdružení podporuje rozmanitý maloobchodní sektor pro zdravý a konkurenceschopný maloobchodní trh, který může přinést prospěch občanům EU ve všech zemích. Nedělíme maloobchodníky na tradiční a moderní. Všichni maloobchodníci mohou a musí být moderní, pokud chtějí na trhu uspět. Tradiční maloobchodníci by měli být moderními tradičními maloobchodníky.

Máte pravdu, toto rozlišení je pravděpodobně zastaralé.

Myslím, že není potřeba dělat žádné škatulky. Když na českém trhu vidím rozvíjející se koncepty, jako je například 24/7 Skupiny Coop, tak je to velmi moderní pojetí. Takže tento subjekt vnímám jako moderního, tradičního nezávislého hráče na českém trhu.

Else Groen, generální ředitelka IRE, při své návštěvě v Praze.

Co je hlavním cílem IRE?

Naším úkolem je zajistit, aby legislativa na evropské úrovni nepřinášela zbytečnou a nepřiměřenou zátěž a aby byla srozumitelná a proveditelná pro všechny naše členy. Vytváříme povědomí o skupinovém obchodním modelu našich členů a o významu místního maloobchodu pro rozvoj místních komunit. Všichni naši členové spolupracují s místními výrobci, jejichž výrobky pak maloobchodníci nabízejí na pultech spotřebitelům. Protože místní výrobci a jejich zboží jsou specifičtí pro každý trh, důležití pro každou zemi a pro její obyvatele. V posledních pěti letech pro nás byla velmi důležitá témata týkající se pravidel hospodářské soutěže, digitalizace, ochrany spotřebitele a legislativy udržitelnosti. V současné době se zvažuje revize směrnice o nekalých obchodních praktikách, UnFair Trading Practices čili UTP, a probíhají diskuse o teritoriálním omezení obchodu. Jedná se o situace, kdy se velcí mezinárodní dodavatelé snaží rozbít jednotný trh a rozdělit výrobky pro místní nebo národní trhy, čímž upravují ceny pro různé státy. To je velký problém zejména pro menší země.

Odvádějí evropští zákonodárci dobrou práci?

Legislativa často vypadá, lidově řečeno, „na papíře docela dobře“. Ale mám obavy, jak bude fungovat v praxi. Například nařízení o odlesňování je velmi složité a nákladné. Dále je tu směrnice o náležité péči podniků, která rozšíří odpovědnost za dopad jejich hospodářských činností na lidská práva a ochranu životního prostředí. Nová pravidla se budou vztahovat nejen na hospodářské aktivity velkých podniků, ale také na jejich dceřiné společnosti a obchodní partnery. To pravděpodobně zatíží malé a střední podniky, přestože se na ně tento zákon nevztahuje. Je otázkou, jak jej nakonec budou uplatňovat jednotlivé země.

Další nevyřešenou otázkou je nakládání s odpady. Protože obchody, které prodávají potraviny, nejsou zrovna vhodným místem pro odkládání odpadu, ať už jde o plastové lahve, elektronický odpad nebo baterie. Hledáme řešení, která budou praktická a jednoduchá nejen pro zákazníky, ale i pro prodejce, což zahrnuje i omezení finanční zátěže. Musí být jasné, kdo za co platí a jaké jsou náklady pro každou ze zúčastněných stran. Je třeba o tom přemýšlet komplexně, aby řešení bylo udržitelné, spravedlivé a dávalo smysl opravdu všem.

Jaké je vaše postavení v Evropské komisi a EU? Je dostatečně silné, aby vám Evropa naslouchala?

Evropská komise se zajímá o názory evropských sdružení, když navrhuje nové právní předpisy nebo upravuje ty stávající. Jste-li zástupcem velké části odvětví, pokrýváte-li velký počet zemí EU a zastupujete-li velký počet podniků a organizací, můžete se podílet na legislativním procesu. To je důležité, protože přibližně 70 procent vnitrostátních právních předpisů ovlivňujících maloobchod vychází z pravidel EU. Tím, že identifikujeme a eliminujeme potenciálně negativní dopady legislativních návrhů na úrovni EU, zajišťujeme, aby národní legislativa neomezovala rozvoj a konkurenceschopnost našich členů.

Jako sdružení jsme silní, zastupujeme více než 500 tisíc nezávislých maloobchodníků, kteří spravují více než 764 tisíc prodejních míst ve všech členských státech EU a zaměstnávají celkem asi 6,5 milionu lidí. Jsme nejstarším víceodvětvovým maloobchodním sdružením v Bruselu. Aktivně se podílíme na tvorbě právních předpisů, konzultujeme je a navrhujeme řešení. Komise například velmi často zřizuje poradní výbory a pořádá odborné semináře, jichž jsme součástí. Teprve poté, co jsou návrhy projednány se všemi zúčastněnými stranami, mohou jít do Evropského parlamentu a Rady EU. I tam usilovně pracujeme na dobrých vztazích. To je naše aktuální výzva, protože více než polovina poslanců Evropského parlamentu je po evropských volbách nová. Oslovujeme je a diskutujeme o problémech a řešeních. Potřebujeme, aby pochopili trh a situaci, abychom jim ukázali, proč je pro rozmanitost trhu důležité, aby malí a lokální obchodníci mohli být konkurenceschopní. A to je důležité zejména pro lidi ve venkovských oblastech, kde působí mnoho našich členů, často jsou tam největším zaměstnavatelem. Pomáhá to také naší pozici při jednání s evropskými institucemi.

V poslední době je řeč o udržitelnosti, investicích, zároveň se řeší konkurenceschopnost Evropy. Ve chvíli, kdy budou firmy investovat do udržitelnosti, a podniky mimo EU nemusí, ztrácejí svou konkurenceschopnost. V tom jim můžete také pomoci?

Spolupracujeme s Evropskou komisí na konkurenceschopnosti maloobchodu, například na Evropském tranzičním plánu pro maloobchod, který se hodně zaměřuje na malé a střední podniky. Spolupracujeme s komisí také na tom, aby finanční podpora, obvykle prostřednictvím bank, směřovala k nezávislým maloobchodníkům, třeba i na školení. Například prostřednictvím celoevropského programu Skills4Retail, který je zdarma a je k dispozici i maloobchodníkům v České republice. Nabízí lidem pracujícím v maloobchodě školení v mnoha nových dovednostech, jako je budování vztahů se zákazníky, udržitelný maloobchod, a také digitální dovednosti, protože přechod na digitální a sofistikované technologie nevyhnutelně zvyšuje konkurenceschopnost firem. Klíčové je v této souvislosti také sdílení zkušeností a osvědčených postupů mezi jednotlivými zeměmi. Tam, kde musí společnosti v EU splňovat požadavky na udržitelnost, musí je dodržovat také zahraniční společnosti podnikající v EU, pokud tu chtějí nadále působit.

Dá se říci, že je vzdělávání potřebné na všech trzích. Nebo jsou některé, kde je ho potřeba více?

Všichni se musíme neustále vzdělávat. A ano, musíme vzdělávat i orgány EU, aby dobře rozuměly tomu, jak legislativa ovlivňuje podnikání malých obchodníků. Protože tu někdy panují nesmyslné předsudky, například o tom, že marže v maloobchodních odvětvích jsou vysoké. Naším úkolem je předávat informace a znalosti a vyvracet nesmysly. Co se týče udržitelnosti, musíme informovat politiky o tom, co je proveditelné a co není zbytečně zatěžující nebo neúčelné. Myslím, že každá, i ta nejmenší firma v Evropě chápe, že legislativa týkající se udržitelnosti je pro naši budoucnost nezbytná. Musí však být přijata tak, aby firmy co nejméně zatěžovala.

Spolupracujete také s EuroCommerce, největší maloobchodní organizací EU?

Určitě. Pokud máme na věc stejný názor, je spolupráce oboustranně výhodná a někdy dokonce nezbytná. Společně pak můžeme lépe vyjednávat o naší pozici.

Český národ je přeborníkem v propagačních akcích a někteří lidé už prakticky nenakupují jinak. Zdá se, že z nich není úniku, protože lidé promo akce milují. Čelíte podobným situacím i jinde v Evropě?

Jako sdružení se věnujeme především evropské legislativě, do každodenního byznysu našich členů, včetně nastavení propagací, nijak nezasahujeme. Pokud se u vás prodá více než 60 procent zboží jen v rámci akcí a výprodejů, není to dlouhodobě udržitelná situace. Pokud by všichni obchodníci tlačili jen na nejnižší cenu, všichni by se stali diskontéry. A to by v konečném důsledku omezilo pestrost nabídky a možnost výběru. Chceme mít rozmanitý maloobchodní trh, který sortimentem i cenovou nabídkou uspokojuje různé skupiny zákazníků a ti si mohou vybrat podle svých preferencí. Z koloběhu promo akcí a výprodejů bude velmi obtížné vystoupit stejně jako změnit návyky zákazníků. Například v Belgii to dělají supermarkety tak, že nabízejí týdenní akce, kdy je za akční cenu nabízena jen malá část výrobků, ale zbytek sortimentu má svou běžnou cenu. To může být jednou z cest. Obchodník může nabízet omezené, personalizované nabídky nebo mimořádně atraktivní cenové akce na omezený výběr zboží, aby do prodejny přilákal zákazníky. A odlišit se může i nabídkou, kterou ostatní nemají. Ať už to bude lokální produkce na základě spolupráce s místními zemědělci či výrobci, nebo třeba udržitelně vyráběná produkce ve specifických kategoriích.

Jaký je váš názor na privátní značky?

Privátní značky jsou v dnešní době pro konkurenceschopnost maloobchodníků nezbytné. Jejich nabídka se posunula od levných základních řad k opravdu prémiovým a exkluzivním výrobkům. Maloobchodníci mohou často nabízet produkty privátních značek, které spotřebitelé chtějí, lépe a rychleji než velcí nadnárodní výrobci, kteří často potřebují více času na vývoj nového výrobku. A k tomu je třeba připočítat ještě čas potřebný k uvedení produktů na různé trhy. Menší maloobchodníci jsou proto flexibilnější a mohou rychleji najít a pokrýt tržní příležitosti. Navíc vědí, co spotřebitelé chtějí, například výrobky s menším obsahem soli, bezlepkové a podobně. A někteří zákazníci již nerozlišují mezi tradičními a privátními značkami. Jednoduše nakupují tam, kde najdou nejlepší poměr ceny a kvality, který odpovídá jejich rozpočtu. Proto privátní značky v posledních inflačních letech posílily, protože nabídly zákazníkům dobrou kvalitu a cenu v době, kdy si s omezeným rozpočtem nemohli dovolit značky tradiční. Prostor pro další vývoj privátních značek je velký, jejich další rozšíření ale závisí na konkrétním trhu, protože v každé zemi je zákazníci přijímají trochu jinak. A je také potřeba najít zlatou střední cestu, která bude vyhovovat spotřebitelům, maloobchodníkům i výrobcům. Nemůžeme vše nahradit privátními značkami. Maloobchodníci tradiční značky potřebují, protože je zákazníci chtějí.

Podívejme se ještě na evropskou politiku Farm to Fork, tedy Z farmy na vidličku, a zejména na problematiku krátkých dodavatelských řetězců. V České republice dnes toto téma přebírají od menších prodejců velké nadnárodní řetězce, které tvrdí, že jsou nejčerstvější nebo že mají nejvíce lokálních produktů. Co si o tom myslíte vy?

Chystá se nová legislativa EU, která bude na podobná tvrzení, která nelze prokázat, velmi přísná. Takže jednoho dne taková obecná klišé z trhu zmizí. Pokud obchodník řekne: jsem udržitelnější než ostatní, mám nejméně emisí nebo nejvíce místních, tedy nejekologičtějších produktů, bude muset být toto tvrzení nejprve ověřeno nezávislou třetí stranou. Toto nařízení o ekologických tvrzeních bude velmi striktní. Mnozí naši členové usilovně pracují na rozšíření své lokální nabídky a vytvářejí interní programy, aby mohli intenzivněji a lépe spolupracovat s lokálními výrobci a dodavateli. Vznikají různé platformy, které mohou lépe řídit nabídku a poptávku. A pak je samozřejmě třeba takové zboží co nejlépe prezentovat na prodejní ploše.

Jak nejlépe lidem zprostředkovat informace, třeba o místní a udržitelné produkci? Ne všechno se vejde na obal a roste tlak na jeho co nejefektivnější využití.

Existuje řada způsobů, jak to udělat. Můžete mít oddělené regály s regionálními produkty, to je označení, které zákazníci pochopí. Další možností jsou QR kódy, jejichž prostřednictvím se zákazníci dostanou k dalším informacím, které budou uloženy on-line. Ale pozor, ne každý má chytrý telefon a dokáže ho takto použít, i když to se v budoucnu změní. Digitální informace ale stále mohou být problematické pro starší občany, které z tohoto procesu nemůžeme vyloučit. Nositeli některých informací mohou být i zaměstnanci, kteří mohou zákazníkům vše vysvětlit, poradit a předat jim to důležité. Všechno se zkrátka na obal nevejde. To je také náš úkol, poskytovat orgánům EU zpětnou vazbu o tom, co je nezbytné na obalu mít a které další informace by měly být dostupné například pouze na internetu. Takže je to opravdu velmi diplomatická mise, musíme tu zahrnout mnoho aspektů k nalezení vyvážených řešení, která budou fungovat pro všechny.

Jak se jako sdružení stavíte k otázce obslužnosti venkova? Odjakživa se tu říká, že vesnici tvoří kostel, hospoda a obchod. A dnes je velmi obtížné udržet především obchod.

Místní obchody jsou ve venkovském prostředí velmi důležité. Přispívají k místnímu rozvoji tím, že využívají lokální dodavatele a poskytovatele služeb. Venkovské oblasti jsou součástí evropského způsobu života, který chceme zachovat. A lidé ve venkovských oblastech by také měli vědět, že je postaráno o jejich základní potřeby, kam potraviny patří. Tento problém se týká celé Evropy a EU se jím bude v příštích letech víc zabývat. V České republice máte řadu zajímavých příkladů spolupráce, například se zapojením starostů obcí. Odvážíme si odsud několik dobrých nápadů pro zachování maloobchodních služeb na venkově.

Myslíte si, že obchody typu 24/7 nebo jejich hybridní modely, aplikace a umělá inteligence mohou být dobrým způsobem, jak udržet obchod pro komunity v odlehlých obcích?

Určitě je to způsob, který funguje. V ideálním případě by obchod měl v komunitě hrát i sociální roli, ale záleží na tom, jak to nakonec poskládáte. Hybridní modely fungují i v jiných zemích. Ve Velké Británii obchodníci kombinují mnoho služeb v jednom obchodě, včetně například baru a restaurace, stejně jako pošty a místa pro vyzvednutí zboží objednaného on-line. Původní obchody se tak vlastně stávají jakýmisi centrálními huby komunit. Jsou to malá nákupní centra, která kombinují různé typy služeb, jako je kadeřnictví, optik, supermarket, restaurace nebo kryté hřiště pro děti. Jde o to najít kombinaci služeb, které se vzájemně doplňují a dokáží přitáhnout zájem zákazníků.

Zdroj: Jitka Hemolová, www.zboziaprodej.cz

Zleva: Alexis Warawka, Else Groen, Pavel Březina a Jan Hrdina v prodejně Konzum v Ústí nad Orlicí.