Pohřbíme české vepřové?
25. únor 2015
O potravinové soběstačnosti České republiky toho již bylo napsáno velmi mnoho. Jen pro ilustraci: dovážíme již více než 50 % vepřového masa, více než 30 % drůbežího masa, přes 30 % sýrů a jiných mléčných výrobků, ale také až 70 % některých druhů zeleniny a ovoce mírného pásu, jako jsou jablka, hrušky, švestky, meruňky.
Tedy nic, co bychom objektivně nedokázali vypěstovat a ekonomicky vyprodukovat zde, v České republice. Jenže situace na trhu domácí produkci příliš nenahrává. Ovoce a zelenina se vozí za pár korun ze zahraničí, kde hledají zoufale odbyt pro svoje produkty neprodané díky zákazu na ruském trhu, a jejich domovské země tento vývoz sice skrytě, leč masivně podporují.
Když se k tomu v obchodě přidá ještě pořádná přirážka alespoň 100 %, nemají obchodníci nejmenší důvod kupovat plodiny od českých producentů. Ti totiž žádné skryté podpory nemají, a musí tedy do obchodů prodávat alespoň za tolik, aby se uživili. A vzhledem k velkému podílu ruční práce v zelinářství a ovocnářství také aby uživili svoje zaměstnance. Takový výdělek jim ovšem cena 3–6 Kč za kilogram jablek, která jim zbyde po odečtení nákladů na dopravu, skladování, třídění apod., skutečně neposkytuje. V obchodě se ovšem totožná jablka prodávají za ceny od 20 Kč výše.
Stavy prasat stejné jako před 100 lety
Velmi podobná je ale situace také u vepřového masa. Podle chovatelů prasat je reálná soběstačnost České republiky ve vepřovém mase kolem 42 %. A opět pro ilustraci několik čísel: V roce 1990 se zde chovalo kolem 4,8 miliónu prasat, před vstupem do Unie v roce 2004 – 3,1 miliónu prasat a v roce 2013 už jen 1,574 miliónu. To je 33 % stavu prasat z roku 1990 a zároveň úroveň, která zde byla v roce 1920!
Silná koruna je postrachem
Vzhledem k tomu, že průměrná spotřeba vepřového masa na obyvatele se od roku 2000 prakticky nezměnila a pohybuje se mezi 40 až 42 kilogramy, je jasné, že výpadek české produkce musel být nahrazen dovozem, jehož objem se stále zvyšuje. Jsme tedy v situaci, kterou si řada z nás ještě před několika lety v zemi, kde tradičním jídlem je vepřo knedlo zelo a řízek, neuměla představit.
Proč tedy vlastně u nás klesla produkce vepřového masa? Příčin je několik. Podle chovatelů sdružených ve Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě je to mimo jiné síla koruny. Vzhledem k tomu, že naše ceny se velmi těsně odvíjejí od cen v Německu, je pro nás kurz koruny velmi zásadní. A právě kurz koruny byl jedním z faktorů, který přispěl v minulosti k dramatické redukci chovů.
Asi si všichni pamatujeme dobu vstupu ČR do EU, kdy se euro pohybovalo na úrovni 32–33 Kč, naopak v době nejsilnější koruny to bylo okolo 24 Kč. Protože se kilogram živé hmotnosti dlouhodobě prodává za ceny okolo 1–1,2 eura, znamená to, že v roce 2004 byla konkurenceschopná cena 33–35 Kč, zatímco v roce 2011 jste mohli totéž kilo vepřového masa koupit jen za 24–25 Kč. To byl ovšem tak velký skok, že ho drtivá většina podniků nebyla schopna vyrovnat a dostala se do hlubokých ztrát.
Od dubna svítá naděje
Jednoduše shrnuto – aktuálně slabší koruna je dobrá pro tuzemské exportéry. Zlevňuje jejich vývozy a naopak zdražuje dovoz zboží do ČR. Současná situace tak pomáhá mírně přibrzdit tlak, který by jinak byl na tuzemské chovatele prasat ještě silnější.
Redukce stavů prasat při stále stejné spotřebě vepřového tak měla za následek zvýšení dovozů této komodity do ČR. Nicméně nedělejme si iluze. Ze zahraničí k nám rozhodně nepřichází to nejkvalitnější vepřové maso, které se za hranicemi našeho státu vyprodukovalo. V řadě případů jde o maso ze státních zásob, tedy dlouhodobě zmražené a podobně.
Takové maso má samozřejmě také výrazně horší chuťové i fyzikální vlastnosti. Bohužel, i takové maso je možno podle platné legislativy označit jako „CZ“. Toto „CZ“ v oválku totiž ve skutečnosti značí jen poslední zemi, kde maso prodělalo nějakou změnu. Stačí tedy zabalení u nás a maso už je „CZ“. Přitom se prase mohlo klidně narodit v Dánsku, vyrůst v Německu a být poraženo v Polsku. A rozhodně nejde o ojedinělý případ.
Z pohledu chovatelů prasat, ale samozřejmě také spotřebitelů se od 1. dubna chystá takřka revoluční změna v označování původu masa. Nově bude muset být každý kus masa označen místem, kde se zvíře narodilo, kde bylo vykrmeno a kde poraženo.
Spotřebitel tak konečně získá jistotu, odkud že ten řízek k nedělnímu obědu vlastně pochází. A že se začínají lidé čím dál více zajímat o původ potravin, které nakupují, o tom svědčí nezávislé průzkumy. Doufejme tedy, že v dubnu se tato situace změní a my budeme mít další možnost, jak zjistit původ potraviny.
V zahraničí to jde. Proč ne u nás?
Nabízí se logicky otázka, jak tedy ven z tohoto začarovaného kruhu? Jednu možnost jsme už zmínili: spotřebitel bude mít od dubna příležitost zjistit, odkud maso skutečně pochází. Druhou možností, která je ovšem během na mnohem delší trať, je zvýšení domácí produkce vepřového. Prostor i chuť chovatelů k tomu v ČR určitě je.
Jen by bylo také potřeba, aby chov prasat byl i veřejnosti vnímán trochu lépe než jen jako zdroj zápachu na vesnici. Dnes existují takové technologie, například pračky vzduchu, které zápach téměř beze zbytku likvidují. Koneckonců například v Německu, které je výslovně zaměřeno na ochranu životního prostředí a zelené technologie, je intenzita chovu prasat na úrovni 326 kilogramů vyprodukovaného vepřového masa na 100 hektarů, zatímco u nás na úrovni žalostných 63 kg/100 ha.
To je, myslím, trochu škoda. Vzpomeňte si, prosím, na tato čísla ve chvíli, kdy si budete v obchodě stěžovat na to, že nemají kvalitní české vepřové. Od dubna bude každý kus masa označen místem, kde se zvíře narodilo, kde bylo vykrmeno a kde poraženo.
Článek Dany Večeřové převzat z deníku Právo ze dne 21.2. 2015.