Pavel Březina: 24/7 změní podobu tradičního obchodu

Podnikat na tuzemském maloobchodním trhu není snadné, tradiční obchodníci si ale vždycky najdou svou cestu a příležitost. Podle Pavla Březiny, předsedy Asociace českého tradičního obchodu, AČTO, a zároveň předsedy představenstva Svazu českých a moravských spotřebních družstev, Skupiny Coop, je to teď především digitalizace, ale také třeba rozvoj v segmentu privátních značek.

Trh letos potrápila pokračující inflace, stoupá tlak na obchodníky, aby snižovali ceny, i v nejvyšších patrech se srovnává cena zboží u nás a v zahraničí. Jak to vnímáte z pozice zástupce tradičního trhu?

Srovnávat nákup s jinou zemí, kde je i odlišná DPH, případně dělat demonstrativní nákupy jednoho produktu v akci, ničemu nepomáhá. Mimochodem DPH by určitě prospěla optimalizace. Máme ji stále dvoucifernou, zatímco okolní státy mají třeba jen 5 nebo 7 procent a někteří jsou u vybraných potravin dokonce na nule. Možnosti pro zlevnění zboží tu tedy určitě jsou. Ceny potravin primárně neurčuje obchodník, ale segment zemědělství a potravinářství. Neorientuji se v národní dotační zemědělské politice okolních států, ale nerozumím tomu, jak je možné, že tady zemědělec vyprodukuje komoditu, doveze ji do zahraničí a zpět vezeme hotový výrobek, který je levnější, než jsme ho tu schopni zpracovat my. Někde je chyba. A není u obchodníků, kteří se chovají racionálně. Ziskovost i marže vychází obchodníkům za poslední roky plus minus stejně, což potvrdil už i několikrát Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Jaké vidíte do budoucna řešení?

Jednou z cest jsou určitě privátní výrobky, které jsou stejně kvalitní, a přitom pro zákazníky cenově příznivější. Pro obchodníka jsou zase zajímavé z pohledu marže. To ale může být pro potravináře, zvlášť ty české, určitou hrozbou. Nejen proto, že budou privátky ohrožovat prodej značkových výrobků, ale je to i otázka konkurenceschopnosti. Obchodníci budou hledat kvalitu za rozumnou cenu. A pokud ji nenajdou v tuzemsku, obrátí se do zahraničí, kde mají dodavatelé širší výrobu, ale i jinou skladbu dotačních titulů a jsou tedy schopni nabídnout lepší ceny. Které – a jsme zpět na tuzemském trhu – chce český zákazník.

Co dalšího vás na českém trhu „pálí“ a je třeba to řešit?

Určitě je to boj s šedou ekonomikou. Vypnutí EET problému opravdu nepomohlo, zóna šedé ekonomiky se ještě více nastartovala a racionální snaha o narovnání podnikatelského prostředí padla. V nerovném podnikatelském prostředí se těžko bojuje třeba s asijskými večerkami, kterých se příliš nedotýká zákoník práce nebo třeba podmínky daňové kázně. Často jsme popotahování za to, že ten byznys neumíme dělat, ale kdybychom měli rovné podmínky, bylo by zajímavé se podívat na to, jak to s tou úspěšností je. Každopádně nevidíme, že by stát měl snahu situaci zlepšit a vyžadoval dodržování platných zákonů, takže jsme si našli vlastní cestu – automatizované prodejny 24/7.

Osvědčily se?

Prodejny 24/7 v různých formátech testujeme už rok a půl v prostředí menších i větších měst nebo v rekreačních oblastech. Obvykle je to klasická česká prodejna, kam jsou zákazníci zvyklí chodit i kvůli čerstvosti a šíři sortimentu přes den. Díky technologiím je dokážeme obsloužit kdykoli a výsledky jsou velmi dobré. Až natolik, že si od nás inspiraci a technologie berou další evropské země. Nevynalezli jsme kolo, protože automatizované prodejny už tu v různých podobách v Evropě byly. Připravili jsme ale trochu jinou formu, která je levná, jednoduchá a efektivní. Využíváme přitom pokrok v technologiích pro samotný provoz, ale třeba i umělou inteligenci a vzdálený dohled pro zajištění bezpečnosti. Zároveň respektujeme lokální prostředí – nabízíme částečné úvazky pro místní obyvatele, podporujeme prodej místních specialit a řemeslných výrobků, vytváříme komunity. Lidé často vnímají maloobchod jako soutěž o nejnižší cenu, ale my se soustředíme hlavně na spolupráci. Díky velmi úzké spolupráci s obcemi a místní samosprávou mohou vznikat automatizované prodejny i v místech, kde už třeba byly léta obchody zavřené nebo tam vůbec nebyly. Do budoucna budeme ještě intenzivněji spolupracovat s dodavateli, kteří budou mít v automatizovaných prodejnách svou větší roli. Pro udržitelnost malých prodejen je digitalizace do budoucna zásadní.

Zmínil jste udržitelnost, která v dalších letech podnikání také výrazně ovlivní. Jak si vede tradiční trh?

Třeba automatizované prodejny 24/7 jsou z pohledu ekologie a udržitelnosti geniální. Zaměstnáváme lokální obyvatele a nakupují tu zejména místní, takže nemusejí nikam jezdit a nevytvářejí další uhlíkovou stopu. Ctíme krátké dodavatelské řetězce, zboží bereme převážně od lokálních a regionálních dodavatelů, takže nemusí cestovat přes půl planety. A plus má samozřejmě i fakt, že automatizovanou prodejnu není třeba tolik vytápět. Její uhlíková stopa je tedy výrazně nižší. Klasické prodejny modernizujeme, přibývají fotovoltaické elektrárny. Mimochodem Skupina Coop by měla být brzy fotovoltaikou vybaveno zhruba 10 % všech svých prodejen, to není při asi 2500 prodejnách malé číslo. Chystáme náš první ESG report a přitom jsme vlastně velmi příjemně překvapeni zjištěním, že dlouho a dobře děláme věci, kterými se dnes řada firem chlubí jako novinkou.

Co dalšího by podle vašeho názoru českému maloobchodnímu trhu prospělo?

Třeba debata o občanské vybavenosti. Máme v rámci Evropy velmi specifickou sídelní strukturu, na 10 milionů obyvatel je tu 6 500 obcí. Chceme se podílet na tom, aby rozdíly mezi městem a venkovem byly co nejmenší, aby se lidé na venkově necítili „odstřiženi“. Současně s tím bychom se ale měli bavit o tom, jakou vybavenost by měla sídla podle své velikosti reálně mít. Nechci tu zavádět žádné centrální plánování, ale zamyslet se nad tím racionálně může pomoci posunout věci vpřed. Přesycenost některých sídel obchody je evidentní a nese to s sebou negativa. Pokud má město s 10 tisíci obyvateli 10 obchodů, je to velmi těžké pro každého z těch obchodníků třeba už jen z pohledu řízení a plánování čerstvého sortimentu a jeho šíře. Zboží se pak v obchodech netočí tak rychle, více se plýtvá potravinami. Kdyby bylo obchodů třeba jen pět, zvládly by se postarat o všechny zákazníky a nabídce a čerstvosti by to výrazně pomohlo.

Nevedlo by to ale k tomu, že s menší konkurencí bude zboží pro zákazníky dražší?

Samozřejmě vše musí vyřešit v prvé řadě trh a určitě z dlouhodobého pohledu i vyřeší. Nicméně mám trochu obavu, že nyní jsme ve fázi, kdy je paradoxně v některých lokalitách obchodů prostě příliš. Žádný z nich není na tom tak, aby skončil. Zároveň ale vysoké náklady při relativně nízkých tržbách jim neumožňují nějaké zásadní investice nebo třeba přicházet pro zákazníky s zajímavější cenovou politiku.

Když je prodejen méně, je v nich rychlejší průtok zboží a majitel nebo provozovatel se může více soustředit na kvalitu, aby se odlišil od konkurence. S rychlou obrátkou zboží taky může obchodník pracovat s menší marží. Je to smysluplnější a také udržitelnější cesta než otevírat stále nové obchody. Kvůli obrovskému tlaku na efektivitu pak totiž obchody obvykle nabízejí užší sortiment, nemají opravdu čerstvé zboží v obslužném úseku, protože šetří na personálu a nepotřebují tedy ani lokální dodavatele třeba uzenin, ale ani pečiva, protože si ho dovezou zmražené. To vede k jedinému – takový obchodník nepotřebuje pracovat s lokálními výrobci potravin, kteří jsou zase navázání na regionální a lokální zemědělce. Bohužel tu narážíme na stálé nepochopení politiků, kteří nevidí věci v kontextu a rozhodují o věcech, kterým nerozumí.

Je tohle další mise AČTO? Díky vám přece v minulosti vznikla například podpora venkovského obchodu a program Obchůdek 2021+.

Tohle téma budeme určitě stále otevírat. Tradiční trh je od počátku přirozeně propojen s tuzemskými potravinářskými firmami, od těch nejmenších po ty velké. Ze společných diskusí víme, že jejich byznys vůbec není lehký. Všichni samozřejmě spolupracují s moderním trhem, ale v tom tradičním vidí stabilního spojence. Pokud potravinářské firmě odmítne spolupráci velký řetězec, je to zásah do stability. Velmi variabilní tradiční trh pro ně ale znamená jistotu, že se najde vždy někdo, kdo jejich zboží nabídne zákazníkům. Spolupráce s námi znamená pro potravinářské firmy menší riziko.

Těch misí máme ale více, neustále se například řeší nová legislativa, která může mít na tradičním trhu nějaký dopad. Naším úkolem je třeba vysvětlovat a hájit zájmy českých obchodníků v kontextu těchto návrhů. Typickým příkladem je aktuální diskuse o zálohování PET lahví. V rámci případného zavádění tohoto systému bychom čelili úplně jinými výzvám než velké řetězce.

Zdroj: www.zboziaprodej.cz, rozhovor vedla Jitka Hemolová