Braňme kvalitní potraviny, naši předkové to uměli

S železnou pravidelností se dozvídáme o nekvalitních a falšovaných potravinách, které se tváří, že jsou to nejlepší, co zákazník může získat. Jedovatý alkohol, paprika s antukou, jahodové džemy bez jahod, párky bez masa, technická sůl, pečlivě ošetřené shnilé maso. Výčet by byl hodně dlouhý.

Zřejmě nikoliv shodou okolností lze získat tyto potraviny především v prodejnách nadnárodních řetězců. Jak tomu čelit? Podporou tradičního českého maloobchodu. A nebo se zkusme podívat do historie. Naši předkové si s vychytralými podvodníky uměli poradit velmi účinně.
Historie spotřebního družstevnictví v České republice

Šizené, padělané či jinak znehodnocené potraviny

Šizené, padělané či jinak znehodnocené potraviny nejsou ani zdaleka jen výsadou současných nepoctivých výrobců a jejich odběratelů. Zejména pančování nápojů jako je pivo, víno či mléko, je známo už od starověku. Ve starém Babyloně byla trestem za pančování piva smrt. Se stejným postihem se setkáváme i ve středověké Evropě. Nešlo však jen o tekutiny, smrtí se ve 14. století třeba trestalo i znehodnocování šafránu nekvalitními rostlinnými barvivy. A pokud nešlo o trest smrti, pak to byly tresty velmi potupné. Rozšířené bylo nastavování másla moukou, sádlem nebo strouhaným tuřínem. Ve Francii se tato nepravost trestala připoutáním na pranýř a dotyčnému byla hlava pomazána právě pančovanou potravinou. Od těch dob mají mnozí „máslo na hlavě“. Z prostředí středověké Prahy pak známe trest, kdy byli nepoctiví pekaři zavřeni do koše a takto mácháni ve Vltavě. Historicky se falšování a znehodnocování potravin rozmohlo vždy, když společnost postihla nějaká katastrofa, např. válka nebo neúroda. Žijeme ale my v době války a neúrody? Právě naopak. Čeští producenti mají mnohdy problém udat své kvalitní české produkty na českém trhu, neboť je nadnárodní řetězce tlačí do kouta. V podobné situaci se ocitají i tradiční čeští obchodníci, kteří nemůžou kontrovat gigantům, kteří si rádi zaplatí směšnou pokutu za porušení nějakého toho pravidla či zákona. A válka? Ta zuří jedině mezi marketingovými odděleními jednotlivých prodejců. A kdo je bit? Český obchodník, výrobce i zákazník…

V boji proti nekalým praktikám

V boji proti nekalým praktikám, o nichž je řeč, se přitom máme kde inspirovat. Nejde jen o inspiraci u našich západních sousedů (Británie, Francie, Švýcarsko či Německo), kteří své obchodníky i výrobce podporují a chrání. Stačí se podívat na naší prvorepublikovou a pozdější legislativu, která zakazovala a trestala to, co je dnes považováno za standard. Tak např. bylo nepřípustné přidávání mouky do uzenářských výrobků, zakázáno bylo také přidávat do masných výrobků jakékoli cizorodé látky s výjimkou soli, koření, vody v povoleném množství při solení nastřikováním, vitaminů či minerálních látek při povolené fortifikaci. Běžně se také vyučovaly na příslušných školách metody jak rozpoznat falšované potraviny – odsmetaněné mléko a jeho ředění vodou či kombinací obou způsobů, falšování medu sacharózou, přikrmováním včel sacharózou, masných výrobků moukou, vodou atd.

„Revoluční“ rok 1989

„Revoluční“ rok 1989 přinesl postupnou revoluci i v oblasti zemědělství, potravinářství a obchodu. Ano, zvýšil se pohyb zboží, rozšířil se sortiment a k dostání je to, o čem jsme si dříve mohli nechat pouze zdát. Jenomže došlo také k téměř úplnému rozvolnění systému ochrany zákazníka před nekvalitními, často falšovanými potravinami a to až po samé zpochybnění výrazu falšování potravin. Čeští obchodníci i výrobci dnes jen těžko obhajují svoje pozice proti laciným náhražkám velkých konkurentů a snad jen díky emancipaci zákazníků a větší poptávce po české kvalitní potravině může svitnout na lepší časy.